Párová terapie

Začalo to nádherně, byli jste fakt zamilovaní a prožili jste neuvěřitelných prvních pár měsíců či let... Přesto se nyní dostáváte do fáze, kdy k hádce stačí jen drobnost a mnohdy si ani nemůžete uvědomit, čím že vlastně hádka začala. Možná ten druhý udělal věci, které vedly k zániku vaší důvěry. A třeba přemýšlíte, zda má vůbec cenu pokračovat dále, i po tom všem, co jste spolu zažili. Je to o to těžší rozhodování, pokud jsou ve vztahu i děti.

Párová terapie není zrovna jednoduchá poradenská disciplína. Ale chci vám říct, že existují určité faktory, kdy má šanci na úspěch, a kdy naopak smysl nemá.

Jako psycholog se zkušeností s prací s partnery a manželi mohu sdílet svou zkušenost, že do terapie většinou přichází jeden z partnerů více motivovaný (je to zpravidla ten, kdo objednává sezení) a ten druhý je motivovaný méně. Pokud ten méně motivovaný přichází s tím, že chce tomu druhému dokázat "že to stejně nemá smysl...však jsem Ti to přece říkal/a", jsou to zbytečně utracené peníze a čas. Ačkoliv často bývá velkým přáním toho více motivovaného, aby psycholog jeho druha či družku přesvědčil, že by měl chtít začít problémy řešit, není to obvykle splnitelné zadání.

Úplně jiná situace nastává, když oba přicházejí se zadáním typu "vyzkoušeli jsme všechno, co jsme mohli, a nejsme schopní se domluvit, sklouzáváme k hádkám, máme alergii na to, když ten druhý něco typického řekne či udělá, nemůžeme si odpustit bývalé prohřešky, atd." Pokud jsou schopni přijmout fakt, že vztah je výsledkem akcí a reakcí na obou stranách, pak má smysl se pouštět do společné práce.

Ta probíhá na dvou rovinách - analýzou toho, kde leží spouštěče destruktivních vzorců chování, co přispívá k destabilizaci, a k tomu, že si partneři nenaslouchají,a nejsou schopní dělat kompromisy či ústupky.  Druhá rovina je naopak pozitivní a méně bolestivá. Kromě ponoření se do nepříjemných témat je totiž stejně důležité, ne-li důležítější, budovat pozitivní ostrůvky vzájemné ochoty, společných zájmů, rituálů, a podobně. A tyhle neutrální či příjemné zážitky pak přispívají k tomu, aby byl pár schopen překlenout krizové období. Je výzkumně dokázáno, že aby měl vztah šanci se udržet, musí být poměr pozitivních či alespoň interakcí vůči těm negativním 5:1. Docela vysoké číslo před dvojtečkou, není-liž pravda?