Katastrofické scénáře
Jste mistrem tvorby katastrofických scénářů? Člověk, který prožívá trému či strach ze selhání, si často klade otázku, odkud se tréma bere? Jedním z jejích zdrojů je to, co se odehrává ve vašich myšlenkách ještě před danou zátěžovou situací, kterou může být zkouška, zápas či jednání. Jaký má smysl zabývat se tím, co se odehrává v naší hlavě? Pointa spočívá v tom, že si často vytváříme scénáře, které nejenom, že nepomáhají, ale ještě nám ubližují. Tím, že si představíme nějaký katastrofický scénář, spouští se stresová reakce ještě před samotnou situací.
Čeho se katastrofický scénář obvykle týká?
- (1) představy neúspěchu
- (2) obavy ze ztrapnění před publikem
- (3) důsledků, které selhání může mít, a které často zveličujeme
- (4) strachu o svou reputaci
V praxi to tedy vypadá tak, že ráno při cestě na zkoušku si představuji, že mi zkoušející položí otázku a já nebudu znát odpověď (2), od zkoušky mě vyhodí, takže budu mít problém uzavřít ročník (3). Nebo si před prezentací projektu v práci představuji, že budu mít okno (1) a co si o mě pomyslí moji kolegové (4). Pokud jsou tyto katastrofické scénáře vaší specializací, je vysoce pravděpodobné, že se na danou událost dostavíte už v takovém stupni trémy, že se pravděpodobnost selhání reálně zvyšuje.
TIP: Vždy před zátěžovou situací bděle sledujte, zda se ve vašich myšlenkách neodvíjí katastrofický scénář. Pokud ano, zkuste následující:
- Představujte si, že jste divák v kině a katastrofický scénář sledujete na plátně. Zkuste si od něj vytvořit malý odstup.
- Coby autor tohoto filmu si vytvořte jiný závěr než obvykle. Experimentujte! Buď můžete svůj očekávaný neúspěch absurdně zvětšit a udělat si z toho grotesku, které se zasmějete. Nebo naopak vytvořte happyend.
- Pokud výše uvedené tipy nefungují, vždy, když se myšlenky pohnou nežádoucím směrem, řekněte si pro sebe jen "katastrofický scénář", a jemně přesměrujte svou pozornost na to, co právě děláte.
Podaří-li se vám lépe pracovat s katastrofickými scénáři, zcela jistě zaznamenáte výraznou úlevu. Ne náhodou se říká, že největším nepřítelem je člověk sám sobě. A v případě trémy a strachu ze selhání to platí dvojnásob.